Je to v hlavě!

Říká se, že psychická stránka člověka ovlivňuje tu fyzickou. Někdo tomu nevěří, nebo spíš nechce a někdo zase naopak. Já jsem ten opak a věřím.thinking-293313_1280

Asi před rokem a čtvrt mi nebylo úplně dobře. Byla jsem doma s dětmi (1,5 a 2,5) od rána do večera téměř sama, manžel se vracel z práce domů večer a věčně vystresovaný. Hodně jsme to všechno diskutovali a probírali a každý ten večer mi připadal jako bych přebírala obrovský batoh plný věcí a třídila je na ty potřebné a nepotřebné. Byla jsem zatížená až přehlcená všemi těmi starostmi. Nejen manželovými, ale i svými. Už jsem toho měla dost.

Jednou ke mně přijela na návštěvu mamka a mezi řečí se mě zeptala, jestli náhodou nemám něco se štítnou žlázou. Vůbec jsem nechápala jak na to přišla, ale všimla si, že mám zvětšený krk. Trochu mě ta informace překvapila, ale i přesto jsem raději zašla k lékaři. Samozřejmě, že výsledky dopadly hrozně. Okamžitě mi volala lékařka a sdělila diagnózu – autoimunitní porucha štítné žlázy. Ihned jsem dostala hormonální léčbu, ze které mi upřímně bylo fyzicky špatně.

Přišel čas zamyšlení se. Nedokázala jsem přijmout ten fakt, že budu „léky“ užívat do konce života, že se s tím nedá nic dělat a že to tak prostě je a hotovo. Absolutně jsem nechtěla nic takového do svého života vpustit. Okamžitě jsem se přestala hrabat v problémech mého manžela. Řekla jsem mu, že musím dát dohromady sama sebe a ať si prostě poradí sám. Do hlavy jsem si vložila vzorec, že toto nepřijímám a nesmiřuji se s tím. Nicméně i přesto jsem zahájila léčbu umělými hormony, ze kterých jak už jsem psala nebylo vůbec dobře. Bolela mě hlava, v noci mi bývala zima, bušilo mi srdce při běžné chůzi. Lékařka nebrala moji stížnost v potaz a jenom mi suše sdělila, že si na to musím zvyknout a pokračovat v léčbě. Po určité době jsem začala vynechávat. Prostě a jednoduše nejsem typ člověka, který by byl poctivý v polykání léků a některé dny jsem na to zapomněla. Do toho jsem začala užívat kapky na přírodní bázi pro urovnání hormonální hladiny. A navíc osoba, která mi tyto kapky doporučila mi prozradila, že onemocnění štítné žlázy způsobuje psychické vyčerpání.woman-511849_1280

Jednoho dne se mi stala taková kuriózní situace. Když jsem sahala pro další krabičku léků, které byly položené na lednici, spadly mi na zem přímo za lednici. Snažila jsem se je vyndat a když jsem byla v podivné poloze ležící klečící najednou se v hlavě ozvalo: „Když to k tobě nechce, tak to nech být“. Přišlo mi to zvláštní, ale opravdu jsem ty léky nechala tam kam spadly. Asi po měsíci, kdy jsem už léky vůbec neužívala, následovala kontrola u lékařky, odběry krve. Vůbec jsem nechtěla zavolat na výsledky, ale nakonec jsem si dodala odvahy a dozvěděla se, že se stav zlepšuje a rozhodně je tedy třeba dál užívat léky. Od této chvíle jsem věděla, že žádné brát rozhodně nebudu.

Co tedy bylo dál? Pokračovala jsem v užívání kapek (firma Energy, Gynex) a s přestávkami jsem využívala dvě balení.

Na podzim roku 2014 jsem navštívila nutričního specialistu na úpravu jídelníčku, protože jsem po dětech měla kila navíc a během tří měsíců jsem shodila víc jak 10kg. Uvádím to proto, že i přes problém se štítnou žlázou se mi podařilo vrátit se do formy. Souběžně mi mamka doporučila sladkovodní řasu KELP od firmy Wave Partners, která doplňuje hladinu jódu a tím napomáhá ke správnému fungování štítné žlázy. I přesto, že jsem necítila (nebo spíš jsem je nevnímala) žádné fyzické potíže, udělalo se mi po užívání této řasy opravdu lépe. Přestalo pocení, které ne že by bylo nadměrné, ale nebyla jsem zvyklá se potit víc. A srdeční aktivita se uklidnila. Předtím jsem měla pocit, že je to tím, že už jsem starší a že moje tělo není zvyklé na náhlé fyzické zatížení. Všechny tyto nepříjemnosti zmizely.

Čas však plynul a občas mě trápilo svědomí, protože jsem přece jen nevěděla jak jsem na tom. Nechtěla jsem k lékaři jít, protože jsem nechtěla žádné další léky a hlavně proto, že jsem nedodržovala termíny kontrol. Bylo mi jasné, že chválit mě za to nebudou :)

Nicméně před Vánocemi 2015 mě potkala nemoc a musela jsem tedy ke své obvodní lékařce, která samozřejmě celou historii evidovala. Ptala se mě, jak to že nechodím na odběry, jak to že neberu léky atd. Popravdě jsem ji sdělila, jak to bylo. Závěrem bylo dojít na kontrolní odběry krve. Takže než jsem šla, opět jsem poctivě „papala“ řasu.11412300_1029917897018699_2806854396765287860_n

Na odběrech jsem byla v pátek a výsledky byly v pondělí. Když bylo pondělí, zapomněla jsem si zavolat, nicméně jsem tušila jak to dopadlo, protože nikdo nevolal mně. V úterý jsem tedy zavolala do ordinace a výsledky byly/jsou naprosto v normě. Lékařku samotnou to překvapilo, protože si vybavila o co šlo. Zakoktala tedy jen, že za půl roku mám přijít na kontrolu. A musím říct, že přijdu velice ráda.

To co jsem tu popsala není návod nebo nabádání k tomu, aby lidé přestali brát léky. Možná by jen stačilo přestat „brát“ nemoc tak vážně. Vše je to o vlastním přístupu k problému, k nemoci, k životu, k lásce.. Když budeme klást důraz na to co nás trápí, tak nás to trápit vždycky bude. Když se místo toho pokusíme zaměřit se na např. Na řešení problému, na tu náladu, kterou budeme mít až nás problém nebude obtěžovat, na to jak se budeme cítit až budeme zdraví, tak těžké situace budou lehčí. Je důležité vnášet si do života to hezké, co nás těší, co nás hřeje na srdci. Ale negativní přístup k věci nám to nikdy nepřinese.

Snažte se vytěsnit ze svého života to co tam opravdu nepotřebujete. Nebo spíš to nahraďte něčím co skutečně potřebujete a chcete :) Nikdo jiný to za Vás neudělá. A věřte, že myšlenky mají sílu!